Pořád jsem věřila, řekla Tomečková
V oštěpařce přažského Olympu Nikole Tomečkové se po čtvrtém místě na mistrovství světa perou smíšené pocity.
EDMONTON (od našeho zpravodaje) - V největší úspěch
kariéry proměnila svou účast na atletickém mistrovství světa oštěpařka Nikola
Tomečková. Ve finále soutěže oštěpařek skončila těsně za medailí, čtvrtá, z
kvalifikace si navíc odnesla nový český rekord.
Jste bez medaile, ale čtvrtá na světě. Co převládá: radost, nebo zklamání?
Jsou to smíšené pocity. Jsem šťastná, z Kanady si odvážím největší úspěch kariéry.
Na druhou stranu si uvědomuji, že medaile už nemusí být nikdy tak blízko. Musím
si to všechno ještě jednou promítnout v hlavě.
Do závodu jste šla jako vítězka kvalifikace,
s novým rekordem v zádech, najednou se hovořilo o medaili. Nesvazovalo vás to?
Byla jste nervózní?
Ani dne. V noci jsem dobře spala a na závod se těšila. Hned prvním pokusem jsem
si zajistila užší finále, věděla jsem, kolik bude třeba.
První hod vás posadil na čtvrté místo, tři centimetry od medaile. To musel
být divný pocit, ne?
Hodně jsem na to myslela. Říkala jsem si: To není možné, přece nezůstanu bramborová
o takový vlásek. Ale pořád jsem věřila, že dám pětašedesát a centimetříky nebudu
řešit.
Proč to nevyšlo?
Třetí a čtvrtý pokus jsem byla moc nahecovaná a odnesla to technika. V pátém
pokusu jsem byla zase kousek, pak sice Bissetová zvedla ty tři centimetry, ale
já i tak věřila, že ji přehodím.
K českému rekordu z kvalifikace jste se ale už nepřibližila. Jak se na ten
hod díváte s odstupem? Po kvalifikaci jste říkala, že nebyl technicky dobrý,
že ho tak trochu nechápete...
Pořád z něj nemám žádný pocit. Ještě jsem ho ze záznamu neviděla. Možná tam
sehrál roli vítr, možná něco jiného. Ale v Praze mi ho nahráli na video, tak
se doma podívám.
David Šprincl
článek byl převzat z Večerníku Praha, 8.8.2001, strana 15
